|
Příběh zapomenutých Banabánů, národa ze středu Tichého
oceánu, je příběhem, kde lidská hrabivost byla postavena
nade vše, ve jménu takzvaného “pokroku”. Rok 1900 zrovna
začínal, když se nevelký národ nazývaný Banabání, žijící
v míru na jejich malinkém ostrůvku ve středním Pacifiku,
z ničeho nic ocitl ve středu zájmu. Albert Ellis, Novozélanďan
pracující pro společnost sídlící v Londýně, zde právě
objevil bohatá naleziště fosfátů. Až do jeho objevu, nikdo
o ostrov Banabu, neboli Oceánské ostrovy (Ocean island),
neměl zájem – byly považované za příliš odlehlé na to,
aby mělo cenu je kolonializovat. To se však již brzy mělo
změnit, stejně jako statut Banabánů. Právě se stali nadbytečnými....
Zapomenutý příběh Banabánů je velmi zvláštní vyprávění.
Je to příběh pro další generace, příběh vyprávěný proto,
aby se podobné tragické události v historii již nikdy
neopakovaly. A je to také příběh odhodlanosti, odvahy
a naděje, o návratu Banabánů ze samotného pokraje vyhynutí.
POČÁTEK KONCE
Po objevení fosfátů začal Albert Ellis rychle vyjednávat
s Banabány o koupi nebo pronájmu jejich pozemků pro svou
společnost. Zaostalí a důvěřiví Banabané ve své bezelstnosti
vítali nové návštěvníky, a aniž by měli tušení co činí,
křížky místo podpisů, umístěnými na dlouhé právní dokumenty
psané v jazyce, z něhož nerozuměli jediné slovo, stvrdili
převod jejich ostrova na dalších 999 let za 50 liber ročně.
S přílivem kolonistů z Evropy brzy začali zjišťovat,
že jejich milovaná vlast a domovská půda začíná mizet
přímo před jejich zraky. S tím začalo období neustálých
sporů a dohadování o Banabány rozporované územní nároky,
a o tom co se případně mohlo stát i kroky k úplné zkáze
ostrova.
Po letech neshod mezi Banabány, britskou vládou a lukrativním
fosfátovým průmyslem, se Banabáni ocitli pod nátlakem,
souhlasit s uplatňováním nových britských zákonů, které
by znamenaly nedobrovolné vzdání se jejich územních nároků.
V roce 1920 byla původní britská Pacific Islands Phosphate
Company prodána s velkým ziskem společnému podniku britské,
australské a novozélandské vlády. Nová společnost byla
nazvána British Phosphate Commission.
EXIL Z DOMOVINY
Počátkem roku 1942 zasáhla komunitu Banabánů další tragédie
– Japonské vojenské síly obsadily ostrov a Banabány násilím
odvezli do pracovních táborů na dalších tichomořských
ostrovech: Kosrae, Nauru a Tarawě, které sloužily k produkci
zemědělských plodin pro zásobování japonských sil v Pacifiku.
Ihned po skončení války v oblasti Pacifiku, byli Banabané
posbírání a transportování na ostrov Rabi u Fidži. Tento
ostrov jim britská vláda zakoupila z jejich vlastních
fondů, z peněz které měli dostávat za pronájem ostrova
Banaba. Rabi je krásný ostrov s dostatekm vody, a úrodnou
vulkanickou půdou.
Přesto byly začátky Banabánů na Rabi plné utrpení, byli
ponecháni svému osudu na neznámém ostrovu v rychle postavených
armádních stanech, se zásobami dostačujícími pouze na
další dva měsíce. Ke všemu se na Rabi dostali uprostřed
období cyklónů, a poprvé ve svém životě zažívali chladné
a deštivé počasí. Jejich domovský ostrov se nacházel přímo
na rovníku, a takovou zimu nikdy nezažili. Jejich zdraví
bylo celkově velmi špatné a na poklesu po několika letech,
kdy přežívali v japonských pracovních táborech. Armádní
stany nebyly před cyklóny žádou ochranou, a tak se mnoho
starších i mladších stalo obětí němocí, hlavně zápalu
plic.
DOMOV DNES
Po tolika letech těžby fosfátů je ostrov Banaba zcela devastován.
Z původních 595 hektarů (zhruba 1500 akrů) kdysi bujného
tropického porostu, zůstalo pouhých 150 akrů nevydolováno.
Celý střed ostrova byl zanechán vytěžený, s hrůzou naplňujícími
vápencovými vrcholky tyčícími se v některých místech až
do výšky 80 stop (téměř 2,5 metru), které činí ostrov
neproniknutelným.
Hromady rezivějících a důlních zařízení hnijí pod horkým
rovníkovým sluncem, zatímco malá komunita zhruba 500 Banabánů
žije tradičním stylem mezi ruinami starých budov těžební
společnosti na okraji ostrova.
Budovy byly ponechány svému osudu, když byla v roce 1980
ukončena těžba. Venkovní svět na příběh Banaby a Banabánů
zcela zapomněl. Banabané jsou ve své milované vlasti stále
přítomni, aby ostrov ochránili před opětovným převzetím
a obsazením. Není žádné lodní spojení se světem, kromě
zásobovací lodi, která se tu ukáže několikrát do roka.
Banabané stále svou vlast milují !
BANABANÉ DNES
Banabané jsou rozptýleni mezi jejich původním domovem,
ostrovem Banaba, a vzdáleným ostrovem Rabi v odlehlém
severovýchodním regionu Fiji. Aby věci nebyly tak jednoduché,
Banaba je pod nadvládou Republiky Kiribati, a Rabi spadá
pod Republiku Fiji.
I když Banabané zápasí o přežití pod nadvládou dvou rozdílných
a odlišných národů Pacifiku, věří, že nic není důležitější,
než zachování vlastního odkazu a etnické identity.
|
